Je to zvláštní kategorie, která vyžaduje soustředění a správné naladění. Často se jedná o focení s modely v komplikovaném interiéru. Focení s modelem předchází setkání a „vysezení“ storyboardu, na kterém si vizualizuji svou představu cílové fotky. Časově je to velmi náročné. Je důležité, aby mezi mnou jako fotografem a modelem probíhalo to správné souznění. Uvědomění si toho, že jsme oba na jedné lodi a výsledkem má být poutavá fotografie. Ne, nehrajeme si na umění, ale přesto potřebujeme do fotky dostat i nějaký příběh. Fotka s Duší musí umět vyprávět příběh a každý kdo se na ní koukne, si musí v myšlenkách představovat pocity, osvětlení, atmosféru. Pak je vše v pořádku.

Tento typ focení má svá úskalí a specifika, je to odborná kategorie, do které se moc fotografů nehrne. Přeci jenom je pro spoustu fotografů atraktivnější fotit nahé modelky a ne sifony, chromové baterie, sklo, wc záchody atp. Mě to však baví. Otevřu si krabici dveřního kování nebo sifonu, přečtu si návod, jak to zboží složit a postupně pronikám do tvarů produktu. Položím si věc na fotografický stůl a zkouším najít ten správný úhel dopadu světla. Za nejtěžší disciplínu, kterou já fotím, považuji focení chromu a skla. Chromový lesklý produkt se chová v podstatě jako parabolické zrcadlo a je třeba odlesky a odrazy povrchu domodelovat přiloženými pomůckami, jako jsou různé odrazné desky, průsvitné fólie atp. Není to tedy žádný odfláknutý rychloproces, typu položím a cvaknu. Velkou důležitostí, zvláště při velkém objemu focených produktů, je také správné pojmenovávání a kódování vyfocených produktů.